však v současné době volí spíše jiné metody k výuce anglického jazyka jako například zvyšování své znalosti anglického jazyka pomocí jazykové školy Dlabačovem sledování filmů v originálním znění, čtení anglické literatury či pomocí různých internetových stránek, kde lze nalézt řadu Dlabačov dalších možností, jak se v jazyce zdokonalit. Co se týká možnosti sebevzdělávání v oblasti jazyků, jistě můžeme tyto doplňkové formy sebevzdělávání doporučit. U většiny studentů je však dobré, jestli se rozhodnou kombinovat ji s návštěvou jazykových kurzů vedených lektorem. Přeci jen je výhodné mít v rámci samostudia nějakou zpětnou vazbu. Také podle Rabušicové je pro úspěšné učení nejlepší kombinovat obojí, tedy institucionalizované a individuální učení. V předchozí kapitole jsme se věnovali objasnění pojmů aktuální a školy jazykové Dlabačov habituální motivace a na tomto místě se pokusíme uvést si oba tyto pojmy do praxe. Velmi často se stává právě u dospělých studentů, že v souvislosti se svým předchozím studiem mají negativní zkušenosti. Nemusí jít pouze o špatné zkušenosti z dob, kdy byli žáky Pohořelec základních či středních škol, případně studenty vysokých škol, ale je možné zde zahrnout také negativní zkušenosti z oblasti výuky cizích jazyků jiným lektorem či jazykovou školou. Jestliže se však student musí kvůli jistým okolnostem začít znovu věnovat učení se cizího jazyka za nějakým jasným cílem, je možné, že právě tato aktuální motivace převýší jeho dlouhodobý odpor k učení, tedy tzv.
habituální motivaci. Tento případ budeme rovněž zkoumat v rámci našeho dotazníkového šetření. Vnitřní a vnější motivace V odborných kruzích se klasicky rozlišuje mezi motivací vnitřní a vnější. Jestliže lidské jednání, pracovní či učební, vychází z vlastních Střešovičky pohnutek, nazýváme ho vnitřní motivací Petřková, s. Jako vnitřní motivaci lze však mimo jiné vnímat i ty činnosti, které pro nás nemusí být nikterak lákavé, ale jsou potřebné a správné. Vnější motivace bývá chápána jako výsledek vnějších tlaků, kdy jedinec vstupuje do vzdělávání, přesto že to není jeho osobní přání Rabušicová, Rabušic, s. Vnější motivace ve srovnání s vnitřní motivací trvá pouze omezenou dobu, tedy pouze tak dlouho, dokud nepomine největší hrozba. Jak již bylo nastíněno, vnitřní motivace vede jazyková škola Dlabačov člověka k určitému chování, od kterého neočekává odměnu. Je to chování, které nás uspokojuje samo o sobě. Podstatou vnitřní motivace Dlabačově jazykové škole je přirozená lidské tendence vyhledávat novost a rozptýlení, dokazovat si svou schopnost řešit problémy, překonávat překážky, zvládat obtížné úkoly a řídit svůj vlastní život Plháková, s. Petřková s. však vnitřní motivaci považuje za nejúčinnější a Petřín nehodnotnější v souvislosti s učením, jelikož pokud má dospělý jedinec neustálou potřebu se vzdělávat a neustrnout tedy v určitém stereotypu, můžeme hovořit o učení jako prostředku seberealizace. Nejsilnější vnitřní motivaci mají v dospělosti ambiciózní lidé,