taková zadání, při kterých mají splnit určitý úkol jako např. koupit si lístek na vlak, domluvit si dovolenou apod. za pomoci cílového Pohořelec jazyka. Úkoly pak vybírá z každodenního života. Žáci by se při komunikaci v cílovém jazyce měli spíše soustředit na obsah a smysl toho, co říkají, než na gramatickou správnost. Žáci by měli používat různé větné stavby, měli by se vyjadřovat rozmanitě a různorodě, a jazyková škola Pohořelec ne používat ve své řeči stále stejnou strukturu. Učitel by neměl zasahovat do žákova proslovu. Materiály, ze kterých žák čerpá pro splnění zadaného úkolu, by neměly mít vliv na jazykovou formu, kterou žák použije. Cílový jazyk v této metodě je prostředkem ke komunikaci, a ne předmětem studia. Žáci se nesoustředí na strukturu jazyka, nýbrž smysl a záměr mluvčího či autora textu. Také se klade důraz na schopnost žáků vytvářet jednotné, ucelené a smysluplné promluvy či texty, během nichž má možnost vybrat si nejenom co řekne, ale i jakým způsobem to řekne. A právě středem veškerého dění je žák. Obsah vyučovacích hodin je inspirován situacemi z reálného života, ve kterých žáci vidí smysl. Převažuje interakce mezi studenty navzájem, proto se hojně využívají práce ve dvojicích či menších skupinkách. Role učitele Učitel v této metodě nemá přímo řídící roli, ale je spíše jakýmsi rádcem a usměrňovačem celého jazykovými školami Pohořelec učebního procesu. Učitel neopravuje žákovy chyby, ty jsou považovány za přirozený proces rozvoje komunikačních dovedností. Učitelovou Dlabačov
úlohou je vytvářet situace podobné reálnému životu a vytvářet podněty pro komunikaci, ve kterých může hrát roli nezávislého účastníka. Učitel pak na závěr hodnotí nejen správnost, ale i plynulost řeči. Role žáka Žáci jsou zde hlavními účastníky komunikace.