krátkodobou odpověď. Ellis, Jak uvádí Littlewood nastanou situace, kdy jsou studenti nuceni vyjádřit význam, na který jejich kompetence nejsou zatím dost vyvinuty. Za účelem přiblížit se chtěnému smyslu se studenti uchylují k jakkoli pasujícím záležitostem. Pochopitelně, i před tím, než se doopravdy začneme CJ učit, se můžeme dorozumívat pomocí užití jednotlivých frází ze slovníku, učebnice, apod. školou jazykovou Sobína společně s gesty. Není vždy možné určit, zda deviantní forma je výsledkem komunikační strategie nebo ztotožněného pravidla. Dalším Blatiny možným kritériem, zda se chyby objevují pravidelně. Čím více jsou pravidelné, tím více odhalují základní systém. Littlewood, Na komunikační strategie můžeme nahlížet jako na pokusy přemostit studentovu jazykovou znalost CJ a jazykovou znalost reálného partnera v jazykovým školám Sobínem každodenních komunikačních situacích. Tarone in Ellis, vidí komunikační strategie jako přispění studenta k překonání komunikačního problému. Jsou využívány jak rodilými mluvčími, tak i studenty CJ. Komunikační strategie jsou psycholingvistické plány, které jsou součástí komunikační kompetence jazykového uživatele. Jsou vědomé a slouží jako náhrada za plány, které student není schopen splnit. Praha 17 Ellis, Klasifikace strategií učení dle Oxfordové Oxfordová se věnuje problematice strategií učení. Její klasifikace se inspiruje klasifikací OMalleyho a Chamotové Jejich klasifikaci rozšiřuje, vypracovává a vzniká tak podle Janíkové nejkomplexnější klasifikace
učebních strategií vzhledem k učení a vyučování cizích jazyků. Primárně strategie Oxfordová rozděluje do dvou skupin na přímé a nepřímé. Výčtem se jedná o Přímé strategie paměťové strategie, kognitivní strategie, kompenzační strategie. Nepřímé strategie metakognitivní strategie, afektivní strategie, sociální strategie Oxfordová, Obrázek Klasifikace strategií učení se CJ Oxfordová, s. sobínské pražské cvičením dětí